Na Světě existují dva tipy lidí. Jedni jsou ti, co se chtějí od rodičů odstěhovat již v 15 letech a nechtějí zůstat ani o chvilku déle a pak jsou to ti, kteří jsou zvyklí na maminku s tatínkem a nechtějí odejít ani za mák. Lidé v patnácti moc ještě neví, co je život zač a většinou to poznají, až začnou pracovat. V takovém případě však opustí domov ihned jak najdou první práci. V takovém případě je všechno správně a můžete se těšit na to, až váš syn nebo dcera vyletí z hnízda. Ovšem pokud doma máte mamánka, který ani za nic nechce odejít, nechá se živit a každý den má složené prádlo na posteli a teplou večeři, tak máte mnohem větší problém.

Takový lidé totiž neodejdou z domu nikdy, a i přes to, že se jim něco nelíbí zkrátka zůstanou doma. Je tedy na místě udělat něco proto, aby se konečně odstěhovali. Otázkou je však co? Většinou dojde na stěhování u těchto lidí až tehdy, když poznají svůj protějšek a zamilují se. Ovšem na to můžete čekat celý život a nemusí k tomu ani dojít. Pokud navíc máte doma asociála, tak nejspíše ani nedojde. Další věcí je změna práce. V takovém případě už nejde stěhování odsunout a chtě nechtě musí jít. Stěhování Praha mu pomůže přesunout všechny jeho věci a nemusíte mít žádné starosti.

Nikdy však nevíte, zda se mu na jeho nové pozici bude líbit a máte ho v mžiku zpátky. Důležité tedy je, hned po odstěhování změnit jeho význam dětského pokojíčku. Všechno vystěhujte, do místnosti nastěhujte ateliér, kulečník nebo cokoliv, co nebude dělat jeho pokoj místem, kam by se mohl vrátit. Klidně tam udělejte sklad věcí. Jde o to, aby se prostě neměl kam vrátit. Věřte, že bydlení s potomky je a vždy bude hrozné. Nejen, že mladí a staří mají jiný názor, ale nemovitost furt patří rodičům a je to jejich majetek. Proto by do toho neměli nikdy mladí mluvit a měli by odejít z domu sami.